TJ Slavoj Syrovátka, z.s.

Šimek – Hruban (46´ J. Pleskot), Fikr, Slonek, Knížek (46´ Kober) – Jarkovský, Pavlis (70´ Musil), Tužil, Kuric (46´ Hruška) – D. Pleskot, Čihák
Gól: Vašek Čihák (1:0), Lukáš Tužil (2:0), Zdeněk Jarkovský (3:0)
Rozhodčí: p. Stránský

Páté podzimní kolo jsme jeli na neoblíbené hřiště v Lovčicích, kde sbíráme body jen pomálu. Při večerním  pozápasovém vzpomínání jsme zjistili, že poslední výhru na tamním hřišti pamatují z týmu už snad jen tři pamětníci. Jinak se nám vybavovaly spíš kuriozity: několikrát jsme dokázali ztratit zápas, který už snad ani ztratit nešel. Jednou jsme málem ani nezačali, protože si delegovaný sudí spletl hřiště a odjel jinam. Aleš, který se jen při výjimečných momentech nedostatku hráčů nominoval namísto gólmanského postu do obrany, si dokonce vzpomněl, že na tamním hřišti šel asi před pěti lety do útoku a dal dokonce svůj jediný syrovátecký gól. A představení, které se odehrálo před rokem, si pamatují snad všichni, kteří ho viděli, protože je vážně nezapomenutelné…
Už se to o nás ví, protože se zápas dostal i do tipovací soutěže v tisku a kouč měl podle svých slov řadu telefonátů, jakým výsledkem by utkání mohlo dopadnout. Neřekl nám to nahlas, ale určitě všem optimisticky napovídal, že vyhrajeme .
Začali jsme dobře, měli jme ze hry víc, kopali jsme sérii rohů, dokázali jsme se dostat do několika šancí, proměnit se nám ale povedlo jen jedinou – Dan Pleskot utekl po pravém křídle, poslal centr před branku a Vašek Čihák prostřelil vybíhajícího brankáře . Několik následujících příležitostí jsme ale znovu nedokázali využít (dost často nás přitom zastavoval praporek domácího asistenta) a jednogólový náskok tak nebyl na velké vyskakování. Tím spíš, když se poločas přehoupnul do druhé půlky a role se obrátily – domácích, kteří do té doby spíš bránili, bylo najednou plné hřiště, začali nám zatápět a my jsme jejich akce zastavovali s velkými problémy. Několikrát zasahoval Dan Šimek, jedna střela se lehce otřela o břevno (Dan si podle svých slov branku před zápasem osahal a prý věděl, že se mezi tyče vejít nemůže), jednou už napřahoval rozeběhnutý útočník na vápně ke gólové ráně, v poslední chvíli mu ale míč za cenu obětování vlastní nohy ukopnul Lukáš Hruban. Nohy i chrániče obou aktérů naštěstí vydržely a po chvíli se tak hrálo dál… Až v závěru poločasu jsme se znovu rozehráli, stav se už ale nezměnil a na přestávku jsme šli jen s hubeným náskokem.
Druhá část utkání znamenala jednu důležitou věc – naši útočníci, většinou vyznávající sparťanské barvy, už neměli na očích slávistickou vlajku, vyvěšenou na prvním plotě za brankou, a mohli se tak věnovat útočení . Druhou událostí bylo střídání domácího gólmana. V tom, který nastupoval, jsme poznali obávaného „pavouka“ a kdosi prohlásil, že víc gólů už v utkání nedáme. Po několika minutách hry jsme kopali roh, odražený míč napálil halfvolejem zpoza velkého vápna Lukáš Tužil a byla to rána, kterou nejen odčaroval kouzlo brankáře, ale málem potrhal síť – 2:0 . Hráči Lovčic se i dál snažili o úspěch, v poli si dokázali nahrát, u našeho vápna už ale přesnost postrádali a jejich akce obvykle končily bez zakončení, a když už vystřelili, míč letěl mimo branku. Čtvrt hodiny před koncem přišel centr Vaška, který Dan hlavou posunul do strany, nabíhající Jarky trefil z voleje přesně k tyči a přidal tak třetí gól, který znamenal rozhodnutí . Závěr utkání poznamenaly ještě tři události: nejdřív se ukopnul domácí brankář, který nepovedeným nákopem našel Vaška Čiháka. Ten mu chtěl míč poslat ze třiceti metrů do opuštěné branky, v momentu střely se ale přihnal jeden ze soupeřů a náš hráč nejenže nevystřelil, ale navíc musel s pochroumanou nohou ze hřiště a my jsme dohrávali v deseti. Za chvilku na tom byli hráči Lovčic stejně po momentu, který spíš patří do silvestrovských zpráv – domácí borec dostal při kopání rohu křeč a namísto centru jen posunul míč za brankovou čáru, při pádu zasáhnul i praporek a zůstal ležet. Chvíli před koncem ještě přišel v našem vápně souboj Lukáše Kobera s jedním z domácích útočníků, který byl dost na hraně, hlavní rozhodčí ale penaltu nepísknul. Zápas tak skončil naší výhrou.

Tříbodový zisk, který přišel na lovčickém hřišti po dlouhé řadě let, přišel v pravou chvíli, protože při ztrátách pronásledovatelů znamená zvýšení náskoku v tabulce. Následující víkend nás totiž čeká soupeř o poznání těžší – na naše hřiště přijede tým Starého Bydžova. Hraje se v sobotu 11. října od 16,00 hodin a zveme všechny fanoušky – přijďte se podívat a povzbudit nás!

Obrázky k článku

Album nebylo nalezeno. Zkontrolujte správnost adresy alba na Google Picasa.
https://picasaweb.google.com/data/feed/api/user/104485071582328491112/albumid/6066766258493463073?kind=photo&imgmax=1200&thumbsize=144&access=public&max-results=300